Je to rok a půl, co odešel manželův tatínek. Poslední rok bydlel s námi. Nebylo to vůbec jednoduché. Byl starý, moc se s ním nedalo komunikovat. Měl řadu zdravotních obtíží a na sklonku života nebyl tím, kým byl celý život. Bylo to složité období pro mého muže i pro celou naši rodinu.

Chtěli jsme se o něj postarat co nejlépe doma, ale naše síly a možnosti byly velmi omezené hlavně tím, že jsme všichni měli řadu svých povinností a také představ o životě. Bez pomoci druhých lidí bychom to nezvládli. Těmi druhými lidmi byla řada žen z místních organizací, které zajišťují sociální a mobilní zdravotnické služby. To ony dávaly podporu našemu dědovi i nám.

Asi půl roku po dědově smrti jsem si v aukci, kterou zorganizovala Hanka Volfová, ředitelka jedné s těchto institucí (Kostka Krásná Lípa p.o.), koupila obraz. Jeho koupí jsem přispěla na vzdělávání lidí, kteří umírající i pozůstalé doprovázení v jejich posledním životním období doma. Akvarel, který vytvořila Tereza Cerhová se jmenuje V lehkosti. Každý den se na něj dívám s vděčností. Vděk cítím k oněm vnímavým, citlivým ženám, k možnosti prožít dědovo odcházení i k životu jako takovému.

Lehkost je moje celoživotní téma a já věřím, že to nebyla náhoda, ale synchronicita, která mě přiměla pojmenovat nejen tyto webové stránky, ale i můj životní úkol. Vím, že to jde, nechat se v lehkosti unášet intuicí, vnitřním hlasem, přijímat v lehkosti co život dává i bere. Ačkoli se s tím peru celý život, je představa, že všechno můžu řídit, mylná. Jednou se v lehkosti odevzdám i já. Ale před tím se ještě pokusím dostat co nejvíce lehkosti do života.